Výlet do Prahy

5. B byla „unikat“ ze zamčené místnosti. Jedná se o teambuildingovou hru, kdy cílem je ve skupině vymudrovat, na základě různých indicií, kde se skrývá klíč od zamčeného pokoje. Cení se nejenom intelekt ( ten moji páťáci rozhodně mají!), ale také týmová spolupráce (tam to trochu vázne…) a ODVAHA! Jen ti nejstatečnější vejdou do úplné tmy, kde neví, co je čeká.
Nevím, kdy k tomu došlo, ale nějak mám pocit, že aby byl výlet úspěšný, je třeba jej podpořit i teplem v bříšku. Obědvali jsme tedy v bufetu – nemohu na tomto místě napsat „co“, neboť vedeme děti ke zdravé výživě a odpovědnému přístupu ke společnosti a planetě, a to v tomto případě splněno nebylo…A pod pedagogickým dozorem! Pod tíhou výčitek svědomí jsem si já dala salát! Aspoň malá úlitba…
Byla jsem vážně hrdá, jak se nám dařilo překonávat veškeré nástrahy velkoměsta a považte, hromadné dopravy! Všechno klapalo jako dobře seřízený a namazaný stroj – 2 děti přijely samy vlakem od Benešova, úspěšně vystoupily, byly odloveny v Říčanech, 1 slečnu jsme nabrali cestou v Kolovratech – správný vagón, načasování učebnicové, jeden hošík vzorně čekající na značce – nalezen (navzdory zavádějící informaci, že sraz na HL. nádraží je u knihkupectví Luxor. Zde prosím opravu – na Hlavním nádraží je sice jenom jedno větší knihkupectví, ale je to NEOPALLADIUM!). Jednoho statečného jsme dle plánů přibrali přímo před The Chamber. Celá výprava měla až konspirační charakter – výše popsané nástrahy jsme zvládli díky moderní technologii – domlouvali jsme se „telefónama“.
Byla jsem tak spokojená, utvrzovala jsem se, že když je dobrá organizace, nemůže se nic stát.
Po příjezdu do Babic, deset minut do konce vyučování, jsem ty své svěřence vyhnala ven, aby se „vysmradili“ a trochu protáhli těla ztuhlá sezením ve vlaku a v autobuse, už jen dvě minuty nás dělily od okamžiku, kdy má zodpovědnost se přesune na jiné… Ano, hádáte správně, v ten moment si naše páťanda přivodila úraz – naštěstí vše dobře dopadlo, ošetřil ji tým našich předních školních zdravotníků (Markéta, Marie, Terezka poskytovala morální oporu, po celou dobu vymývání rány držela holčinku za ruku). Pro naši milou N. výlet skončil dvěma stehy v Krči.
Abych nekončila smutně – počasí nám přálo, moc děkuji paní H., že ve svém volnu pomáhala s organizací a účastnila se s námi, děkuji i mým páťákům, že byli fajn, spokojení, poslušní všech pokynů:-)