Příběh noci s Andersenem….

Je nekonečný. Ze závěrečných slov mnohých účastníků jsme poznali, že se letošní Noc s Andersenem opět vydařila. Ale to bychom předbíhali. Dnes ráno to ve škole vypadalo jako na letišti – spousta kufrů, kufříků, batohů a loučení. Z družiny jsme odešli v početné družině do knihovny, protože naši milí primáni nám přišli pomoci se saky i paky. Hned jsme se pustili do práce – prvním úkolem bylo najít, co je vlastně náš úkol.  Indicie byly rozmístěné po celé knihovně, ale my jsme to společnými silami zvládli a všechny do poslední jsme našli – ale to už se k nám přihnali postavy jakoby z pohádek. Byly smutné, že jim chřadne jejich Císařovna a že svět Fantázie už není, co býval. Obklopuje ho více a více temnota. Děti nemají fantazii, neumí si hrát, snít a objevovat. Pro nás úkol jak vyšitý!!! Rozpoznali jsme Nekonečný příběh a mohli se pustit do práce. Rozdělili jsme se do týmů….a šli se posilnit na večeři. Na deseti stanovištích jsme plnili různé úkoly – hravé, tvořivé, výtvarné, architektonické, sportovní – od každého kousek. Čas utíkal a my jsme nashromáždili plnou knihu obrázků, básní a příběhů, výtvorů, skládanek, hádanek a fotografií… vydali jsme se hledat dětskou Císařovnu, abychom ji knihu předali. Nejdříve jsme dali hlavy dohromady a snažili se vykoumat, kde bychom tak měli Císařovnu hledat a hlavně najít. Napadlo nás dětské hřiště…je přeci jen dětská Císařovna, tak by třeba……. Na hřišti jsme ji sice nenašli, ale stopa to byla správná. Velká část naší družiny se najednou dala do běhu, spatřili totiž v dálce u altánu množství svíček a tak se vydali k nim. A…..Císařovna tam opravdu byla v celé své kráse… když nás spatřila, rozzářily se jí oči. Knihu s vděčností přijala. Úkol jsme splnili, celý den jsme si užili a teď již plníme úkoly zpoza zavřených víček.

Děkujeme primánům, děkujeme knihovně a milým paním knihovnicím, děkujeme slunci, dětské Císařovně a děkujeme sobě!