„Čteme, protože nám to pomáhá stvořit a vystavět vlastní osobnost“

Byli jsme zase jednou všichni spolu a to je to nejvíc, co jsme si vlastně přáli … v prostředí klidném, tichém a provoněném knihami. Četli jsme si svoje knihy, ostatně jak jinak na noci s Andersenem a povídali si o tom, co knihy pro nás znamenají. Zkusili jsme zážitky s knihou porovnat např. s filmovým zpracováním, ale většina z nás skončila u toho, že kniha má stále něco nenahraditelného a milého, co jinde nenajdeme.
V noci jsme vyndali své promazané a nachystané baterky a vydali se na lov otázek po celém areálu Open Gate. Ve skupinkách jsme si lámali hlavy nad tím, která z děl A.A.Milneho jsou určena dětem a která našim rodičům, čím děti potěšil Lewis Carroll , proč námořníci nikdy neubližují rackům a nad dalšími zajímavými otázkami.
Na vše společně s námi dohlížela z kapitánského můstku naše spolužačka z gymnázia a sestra naší Kačky, Bára Votlučková, kterou nic nezaskočilo. Dokonce ani to, že nám jedno stanoviště i s otázkami někam odletělo. S chladnou hlavou vyndala z kapsy mobilní telefon a přečetla otázku přímo z něj. Asi už předem věděla, že při povětrnostních podmínkách je pravděpodobné, že nám odletí :-).
S úlovky jsme se vrátili zpátky na základnu, kde jsme se znovu společně potěšili s našimi knížkami a nejen s nimi. Velikou radost nám udělala plná krabice velikonočních sušenek od paní Šaterové, která nám přišla před spaním vhod.
Celý večer jsme ukončili možností poslechnout si pohádku od našeho oblíbeného spisovatele Sempé Goscinyho anebo si jen tak posedět nad deskovou hrou s kamarády.
K našemu velkému překvapení se žádná velká show s baterkami nekonala, bylo ticho jako v klášteře a všichni spokojeně odfukovali.
Věříme, že i ve snech byli se svými oblíbenými knižními hrdiny a že jsme si všichni odnesli poselství, které nám říká „že díky čtení se učíme porozumět druhým a když dokážeme nahlédnout do hlav různých postav, pomáhá nám to soucítit i s ostatními lidmi.“

Tak zase někdy nad knihou
Hanka a Bára