Jednoslabičné pohádky aneb Chvála češtiny

Před jarními prázdninami jsme si v 5. A četli jednoslabičnou pohádku Chlap, děd, vnuk, pes a hrob z knihy Fimfárum od Jana Wericha. Ta se celá skládá z jednoslabičných slov. Páťáci dostali jako dobrovolný domácí úkol zkusit si napsat příběh, ve kterém by byla použita právě jen jednoslabičná slova. Zde jsou ukázky:

List
Byl tu kluk a strom. Strom měl list. Pak ten list spad. Kluk si ho všim, pak ho zved. List byl živ a tak mu řek: „Pusť mě!“ Kluk se lek a byl hned pryč.
(Klárka)

Spis
Pán psal spis. Pes ho hryz. Pán ho bouch a pes štěk. Pán se lek a spad mu brk. Chtěl vzít spis. A vtom tu slyš: je tu myš! Chce sýr. Pán jí dal sýr. Pak šla pryč.
(Klárka)

Pes
Byl pes a ten se vez s jej pán. A ten pes se svez přes les. Než ten pán stál, on se bál a “hop” ven. Pán se lek, měl vztek a jel pryč od něj. Když pán jel, pes se bál a šel přes les sám. Jak šel sám, les se mu smál a tak řek: „Nech mne být!” Les zmlk, pes si krk a šel spát. Pak vstal, pán stál před ním a řek: „Ty můj pse! Já se bál, žes šel sám a pryč.” A tak pán se smál a ten pes se lek a chcíp. Kluk řek: „Pes ti chcíp, kup hrob a už jdi!” A tak byl brek a vtek a tak dál…
(Eliška)